Pohyb? To dáte!

Víme, že pohyb je zdravý a chrání nás před chorobami. Přesto se hýbeme málo. Jak to změnit, to nám radí prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness Jana Havrdová.

Jana sice vystudovala práva, ale většinu života se věnuje sportu a sportovní diplomacii. Patří mezi lidi, kteří si dokázali i přes časově velmi náročný život najít čas na pravidelný pohyb a šíření osvěty v našem gaučovém národě. Podle nejnovějších údajů u nás nesportují vůbec nebo jen zřídka dvě třetiny lidí.

Jak může pohyb do života zařadit žena, která nikdy nesportovala?

Ideální je vést celkově čiperný život tak, jak to dělávaly naše babičky. Dnes se nám ze života čipernost vytrácí, ztrácíme přirozenou potřebu pohybu. Vezměte si příklad: lidé prakticky přestali chodit po schodech. Raději používají výtahy nebo eskalátory. Když si chtějí koupit chleba a housky, nevydají se pěšky do pekařství, ale sednou do auta a odvezou si zadek do nákupního centra.

Co s tím?

Chce to prostě udělat si diagnostiku denního pohybu, bez příkras si spočítat, kolik toho nachodím, kolik nasedím a naležím, a do programu si pak cíleně pohyb naordinovat. Vždyť to klidně může být třeba kus cesty pěšky do práce nebo místo výtahu seběhnout schody v paneláku. Je lepší vést čiperný život než posedávat a pak jít dvakrát týdně do fitka.

S čím mám jako postarší začátečník začít?

V zásadě je to jedno, musí ale jít o pohyb, který nás baví a který nám dovolí naše aktuální kondice. Důležité je ale hýbat se pravidelně, každý den. A k tomu člověk potřebuje taky kus disciplíny. Nemusíme mít totiž vždycky náladu ráno vyběhnout do lesa nebo dojít tři zastávky na tramvaj pěšky. V takové chvíli by ale měla zafungovat naše vnitřní disciplína, morálka.

To je ale pekelně těžké…

Vnitřní výzva nás nutí k tomu, vstát, překonat nějakou překážku, posunout se někam dál. K tomu ostatně sport vede lidi obecně – pomáhá jim překonávat překážky, vnitřní i vnější. I já to tak mám. Když u nás doma běžím do protivného kopce, vždycky si říkám: „Dám to. Každý kopec má svůj konec.“

Doporučila byste třeba i chůzi?

Rozhodně. Chůze je velmi přirozený pohyb, můžou ho provozovat i starší lidé, kteří mívají různá zdravotní omezení. Když začne chodit třeba i nemocný člověk s nadváhou, po pár týdnech se jeho stav neuvěřitelně zlepší. Ono se i říká, že když se nám něco nedobrého stane, musíme to „rozchodit“.

Proč nám pohyb dělá tak dobře?

Pohyb obecně pomáhá organismu produkovat úžasné látky, kterým se říká myokiny. A ty jsou doslova receptem na dlouhověkost. Díky nim pohyb, třeba svižná procházka do obchodu a zpátky, udělá dobře i ženě, která přijde unavená z práce a již doma čeká další fůra povinností.

Stačí jako motivace k pohybu touha dobře vypadat?

Motivace se mění podle věku. Pro mladé holky je vzhled motiv velice silný a dostatečný. Starší ženy už mívají potřebu hlavně se díky sportu cítit dobře a zdravě. V určitém věku jednoduše platí, že cítit se dobře je daleko důležitější než luxusně vypadat. Líbí se mi proto logo „fit fat“. Znamená to být v kondici třeba i s lehkou nadváhou – nikoli s obezitou, pravda…

Poznám, že mám pohybu příliš?

Hranice je sice individuální, ale v zásadě je nezdravá taková míra pohybu, že nedokážu tělu poskytnout prostor pro odpočinek a regeneraci. Pokud tedy cítím, že už mě pohyb unavuje, je třeba zvolnit tempo, změnit sport, vydechnout si.

Lékaři říkají, že velmi škodlivé je sezení. Co vy na to?

Radím v první řadě zapomenout na výtahy. Když potřebujete na toaletu, vydejte se na tu co nejvzdálenější, při telefonování choďte, když máte polohovací stoly, raději stůjte, než seďte, nepište si s kolegy e-maily, raději za nimi dojděte, na mobilu nebo hodinkách si nařiďte opakovací budík po třiceti minutách a na dvě tři minuty se zvedněte ze židle. Pomůže zajít si na oběd do vzdálenějšího bistra…

Co by měl člověk jíst, aby měl ráno tělo připravené zacvičit si?

V první řadě by neměl pít alkohol a večeřet by měl lehce. Zeleninu, zdroje kvalitních bílkovin, méně zdrojů sacharidů. Cigarety jsou se sportováním neslučitelné.

Dají se změny v životním stylu udělat ze dne na den?

Rozhodně ano! A znám spousty lidí, kteří to dokázali. Není třeba na nic čekat, naskakovat na mantru „začnu cvičit a méně jíst od pondělí, od příštího měsíce, od Nového roku…“.

Co je nejtěžší?

Dávat si reálné cíle. Nemůžu si tedy myslet, že jako nesportovec natrénuji za týden na maraton nebo v šedesáti vystřihnu hvězdu jako v deseti na gymnastice. Když chci změnit životosprávu a ozdravit návyky, hodí se podpora rodiny.

Jak jsme na tom s pohybem ve srovnání se zbytkem Evropy?

Nejsme na tom nejhůř. Pohyb je přitom zázračný lék, který máme při ruce a který nám může prodloužit život o desítky let.

TISK – BLESK ZDRAVÍ