Každé dítě se vyvíjí vlastním tempem. Některé začne dříve jezdit na kole, jiné rychleji běhá nebo lépe chytá míč. Přirozené rozdíly mezi dětmi jsou normální.
Někdy si však rodiče začnou všímat, že jejich dítě působí oproti vrstevníkům výrazně méně obratně. Častěji zakopává, vyhýbá se sportovním aktivitám nebo má problém zvládnout pohyby, které ostatním dětem nedělají větší potíže.
Neznamená to automaticky zdravotní problém. Může však jít o signál, že dítě potřebuje více příležitostí k rozvoji koordinace a základních pohybových dovedností.
Koordinace je schopnost řídit a sladit pohyby těla tak, aby byly plynulé, přesné a účelné.
Dítě koordinaci využívá například při:
Správně rozvinutá koordinace usnadňuje nejen sport, ale i běžné každodenní činnosti.
Všichni občas zakopneme.
Pokud však dítě pravidelně naráží do překážek, často padá nebo působí při pohybu velmi nejistě, může to souviset s méně rozvinutou koordinací a rovnováhou.
Děti obvykle přirozeně vyhledávají pohyb.
Pokud se dítě dlouhodobě vyhýbá aktivitám jako:
může být důvodem právě nejistota v pohybu.
Děti velmi rychle poznají, v čem se jim nedaří, a některým aktivitám se začnou raději vyhýbat.
Míčové hry patří mezi nejjednodušší způsoby, jak sledovat koordinaci dítěte.
Obtíže mohou být patrné například tehdy, když dítě:
Koordinace oko-ruka patří mezi důležité součásti motorického vývoje.
Některé děti potřebují více času než jiné.
Pokud však dítě dlouhodobě zápasí například s:
může být vhodné zaměřit se na rozvoj základních pohybových schopností.
Ne každé dítě musí milovat sport.
Pozornost by však měla vzbudit situace, kdy dítě odmítá pohyb především proto, že se necítí jistě nebo má obavy z neúspěchu.
Nízké pohybové sebevědomí bývá často důsledkem opakovaných neúspěchů při pohybových aktivitách.
Koordinace se netýká pouze sportu.
Projevit se může i při:
Jemná a hrubá motorika spolu úzce souvisejí a společně ovlivňují celkový motorický rozvoj dítěte.
Někdy rodiče nedokážou přesně popsat problém, ale mají pocit, že se dítě pohybuje „jinak“.
Pohyb může být:
Právě porucha obratnosti bývá jedním z typických znaků vývojové poruchy koordinace.
Pokud dítě opakovaně zažívá neúspěch, může získat pocit, že „na sport není“.
Přitom často nejde o nedostatek talentu, ale o potřebu více času, tréninku a vhodně zvolených aktivit.
Právě pozitivní zkušenosti s pohybem jsou klíčové pro budování dlouhodobého vztahu ke sportu.
Dobrou zprávou je, že koordinaci lze rozvíjet.
Pomáhají například:
Nejdůležitější je pravidelnost, pestrost a pozitivní motivace.
Dítě nepotřebuje být nejlepší. Potřebuje získat jistotu v pohybu a radost z něj.
Pokud jsou obtíže výrazné, dlouhodobé nebo ovlivňují běžné fungování dítěte, je vhodné poradit se s pediatrem, fyzioterapeutem nebo jiným odborníkem na dětský vývoj.
Včasná podpora bývá podle odborných studií nejúčinnější zejména v předškolním věku.
Ne každé neobratné dítě má poruchu koordinace. Přesto je dobré všímat si signálů, které mohou naznačovat potřebu větší podpory pohybového rozvoje.
Čím více příležitostí dítě dostane k běhání, skákání, lezení, házení nebo pohybovým hrám, tím větší šanci má vybudovat si jistotu v pohybu, zdravé sebevědomí a pozitivní vztah ke sportu.